Dovolit si tančit když se nikdo nedívá

Každodenní naslouchání tomu, co mi tělo říká, skrze pohyb a vědomou práci s vlastní energií, je pro mne vyjádřením respektu ke mně samotné, k tomu, kdo jsem. Období, kdy jsem přestala tančit, byla vždy přímo navázaná na to, že mé tělo v té době potřebovalo odpočívat. Byla to období nemoci a úrazů, období kdy mé tělo chtělo pauzu, jemnou péči a ponoření se do bolestí skrytých za fyzickými nemocemi. Mé tělo i duše ale tanec milují, a tak jsem si vždy po ukončení období klidu a ponoru do sebe sama opět našla způsob, jak se k tanci vrátit.

V této chvíli jsou po celé republice na základě nařízení vlády taneční sály už několik měsíců zavřené. Horizont jejich otevření je zatím v nedohlednu. A já, stejně stovky mých přátel, klientů a známých tančím doma. Prakticky každý den.

Když jsem vlastní tanečně pohybovou praxi převedla na jaře 2020 z důvodů první vlny restrikcí domů, znovuobjevila jsem pro sebe balet. S nadšením jsem ho zařadila do své každodenní dávky pohybu. Cítila jsem, jak mému tělu dělá dobře, jak se srovnává a zklidňuje.

Za pár týdnů na to, jsem v rámci jednoho z mála osobních setkání v tom čase, sdílela svou zkušenost s „baletěním v obýváku“ s přáteli. K mému překvapení můj blízký kamarád zareagoval poměrně odmítavě. Že prý hodiny strávené s vlastním tělem v pohybu přece nejsou něčím, co by mi mohlo přinést jakékoli hlubší poznání, o nějž bych měla obzvlášť v tomto čase usilovat. Není snad „správné“, všechen ten čas doma „pořádně“ využít? Nemyslel to nijak zle, ale..

Přece nějaký „tancováníčko“ si sami pro sebe ve svém obýváku neslouží k žádnému sebepoznání a seberozvoji, snad jestli to tedy není mrhání cenným časem, který jsme spoustu z nás uzavřením míst kde v „normálním režimu“ pracujeme “získali”. Čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc jsem cítila důležitost tématu, které se v tom ukrývá.

Dovolit si, co v danou chvíli skutečně potřebujeme a postavit potřeby těla a jejich respektování na roveň všemu dalšímu, co se jeví jako důležité.

I když vnější podmínky nejsou podle mých přání, volím si stále respektovat své potřeby a touhy svého těla, stejně jako svého srdce a duše. A tak si rezervuju pravidelně čas pro sebe a své tělo a dovoluju si doma tančit. V tom čase setkání sama se sebou naslouchám a vnímám, co mi mé tělo sděluje, a udržuju tak své spojení se svou vnitřní pravdou.

Za nestandardní situace se objevují naše hluboko uložené vzorce, zažité způsoby uvažování a jednání i potlačené emoce v jasnějším světle. V situaci, kterou neznáme, nemáme tak rychle připravené mechanismy, jak tyhle reakce popřít, schovat před ostatními nebo sami před sebou a tvářit se, že neexistují. Proto nás vše, co se v současnosti děje a je v mnoha ohledech pro nás zcela nesrovnatelné s ničím, co jsme dosud zažili, může o nás samotných mnohé naučit a ukázat nám, kde jsou ještě naše slabá místa.

Buďme však všímaví, zda si z této příležitosti, něco se o sobě dozvědět, nepleteme na sebe bič. Jedním z našich slabých míst je totiž často tlak na dokonalost. S každým dalším přibývajícím dnem a týdnem, kdy trvají omezení a restrikce, příbývá lidí, kteří se v nějakou chvíli potkali s jeho dítkem.  Znáte ho taky? S výrazem nejvyšší důležitosti mává transparentem hlásajícím, že bychom měli tenhle takzvaně „získaný“ čas nějak „pořádně“ využít.

Že bychom „měli“ to a ono – pořádně vygruntovat, udělat si pořádek v účtech, projít a roztřídit fotky z dovolených, věnovat víc pozornosti dětem a partnerovi, urovnat všechny spory s rodinou, číst, vzdělávat se, každý den meditovat za východu a západu slunce, pročistit všechny staré křivdy a samozřejmě spojit se plně se svým skutečným posláním a ihned ho začít realizovat, protože právě teď je na to ideální čas.

Postaveno vedle všech těch důležitých úkolů může znít opravdu povrchně, až „zbytně“ dovolit si „jen tak“ sám pro sebe tančit. Dovolit si tančit doma v obýváku, i když a právě když se nikdo nedívá, sám pro sebe a se sebou. Nebo se svým partnerem, dětmi či kočkou, jen proto, že to zrovna tak cítím, protože potřebuju pohyb, protože mě tanec spojuje s mým tělem a mými pocity, které skrze pohyb mohu uvolnit a cítit se tak o něco lehčí a svobodnější.

Tanec mne vede k tomu, být v kontaktu sama se sebou, se svým tělem, svou podstatou.

Zkuste to taky – vaše tělo i duše vám poděkují.